Nahrávám...

Pracovní prostředí a nemoci z povolání

Úvod / Občanům / Pracovní prostředí a nemoci z povolání


  • Musí mít pracovnělékařskou péče i zaměstnavatel, který má pouze jednu zaměstnankyni - momentálně na rodičovské (mimo evidenční stav) a již neplánuje její návrat do práce (nadbytečnost nebo dohoda

  • Současně platná právní úprava ve vztahu k zajištění pracovnělékařské péče nerozlišuje, zda má zaměstnavatel jednoho zaměstnance, či více zaměstnanců – čili zajištění poskytování pracovnělékařské péče je jeho povinností.

  • Zákon o ochraně veřejného zdraví v § 43 hovoří o oznámení, které by měl provést i podnikatel v případě, kdy vykonává rizikovou práci. Z jakého důvodu a co jí za neoznámení hrozí? Mohou to hygienické stanice kontrolovat? V praxi je tento paragraf určitě porušován, podnikatelé zahájení činnosti krajské hygienické stanici běžně neoznamují.

  • Této otázce nerozumím, § 43 zákona č. 258/2000 Sb. zní: „Povinnosti stanovené v § 37, 38, § 39 odst. 2 písm. b) části textu před středníkem a v § 40 až 42 platí i pro osobu, která podniká podle zvláštního právního předpisu a není zaměstnavatelem ve smyslu zvláštního právního předpisu.“ – čili pro osoby, podnikají podle zvláštního právního předpisu, platí stejné povinnosti, jako pro ostatní podnikající subjekty.

  • Podle jakého předpisu se přiznávají nemoci z povolání a na které profese se tento předpis vztahuje?

  • Do 30.6.2011 je platný seznam nemocí z povolání, který vyšel jako příloha k nařízení vlády č.290/1995 Sb. Je k dispozici ve Sbírce zákonů na internetovém portálu Ministerstva vnitra ČR pod záložkou "legislativa". Od 1.7.2011 nabývá účinnosti novela tohoto nařízení vlády pod č.114/2011 Sb.
    Seznam nemocí z povolání se nevztahuje přímo k profesím, ale má vztah k faktorům, které onemocnění způsobují. To znamená, že klinicky zjištěné onemocnění může být klasifikováno jako nemoc z povolání v případě jakékoliv profese, ale pouze za předpokladu splnění těchto podmínek:

    1. při výkonu profese je prokázána nadměrná pracovní expozice rizikovým faktorům (např. hluk, vibrace, prach, chemické látky, lokální svalová zátěž apod.), které diagnostikované onemocnění mohou způsobit


    2. toto onemocnění je uvedeno v seznamu nemocí z povolání.


  • Lze azbestová vlákna vidět pouhým okem?

  • Jednotlivá vlákna azbestu nejsou viditelná pouhým okem, k průkazu přítomnosti vláken v odebraných vzorcích ovzduší se v laboratořích používají speciální mikroskopické metody.




  • V mém bytě byla před 3 lety odřezána azbestocementová odpadní roura. Zajímá mě, jestli tato vlákna mohou být ještě stále přítomna v koupelně nebo rozptýlena do celého bytu?

    V materiálu azbestocementových odpadní rour jsou vlákna azbestu pevně vázána. Řezání roury je doprovázeno vývinem určitého množství azbestocementového prachu. Jeho koncentrace v ovzduší je však snížena tím, že odpadová roura je zvlhčený materiál, při jehož řezání je vývin prachu obecně nižší. Prachu s obsahem azbestu mohl být vystaven zejména pracovník, který odříznutí roury prováděl, podstatně méně pak obyvatel bytu. Po vykonání práce s azbestocementem v uvedeném rozsahu, po úklidu prostoru, kde se práce prováděla a po uplynutí tří let od provedené práce lze považovat přítomnost azbestových vláken v ovzduší bytu za málo pravděpodobnou.

    Vaše obava z přítomnosti azbestových vláken v bytě souvisí zřejmě s obavami ze vzniku onemocnění, která mohou být vdechnutými azbestovými vlákny způsobena. Pro upřesnění se jedná o onemocnění plic, pohrudnice, případně pobřišnice, která jsou v drtivé většině spjata se soustavnou profesionální expozicí azbestovému prachu a s vysokou koncentrací prachu v pracovním ovzduší (těžba a zpracování azbestu). Pro onemocnění způsobená azbestovými vlákny je rovněž typická dlouhá doba od kontaktu s prachem do vzniku prvních příznaků nemoci (v průměru 15-25 let, ale i více). Při neprofesionální expozici prachu s obsahem azbestu je vznik onemocnění zcela výjimečný. Azbest byl v minulosti běžnou součástí např. brzdových a spojkových destiček pro motorová vozidla a z nich uvolněná azbestová vlákna přispívala k takovéto neprofesionální expozici zejména u obyvatel měst. Ve Vašem případě lze považovat vliv provedeného odstranění azbestocementové odpadní roury na možnost vzniku onemocnění způsobeného prachem s obsahem azbestu za zanedbatelný.




  • Lze ještě nyní provést měření azbestu?

    Časový odstup od provedení práce již neumožňuje objektivizovat konkrétní parametry pracovního prostředí, které je předmětem dozoru krajské hygienické stanice. V případě potřeby však měření koncentrace azbestových vláken v ovzduší lze objednat u kterékoliv měřicí laboratoře, která tento druh měření provádí.




  • Jaký je postup, když si chci zřídit a otevřít novou provozovnu?

    V každém případě je nutno podat písemnou žádost o vydání závazného stanoviska, např. ke změně v užívání, kolaudaci stavby, projektové dokumentaci. V žádosti je nutno uvést ve smyslu nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, následující údaje


    • zda se jedná novostavbu, rekonstrukci objektu nebo o změnu využití stávajících prostor bez stavebních úprav,


    • o jaký typ provozovny nebo pracoviště se jedná, včetně vybavení (např. prodejní prostory s uvedením sortimentu prodeje, výrobní prostory + technologické vybavení, administrativní prostory, skladové prostory, apod.),


    • z jakých prostor provozovna sestává, včetně uvedení rozměrů a světlé výšky jednotlivých prostor, příp. doložit kompletní projektovou dokumentaci stavby (výkresová část a technická zpráva),


    • uvést základní údaje o parametrech pracovního prostředí, zejména způsob zajištění osvětlení pracoviště (denní a umělé, příp. doložení výpočtu denního a umělého osvětlení), větrání pracoviště (přirozené, nucené, příp. doložit projekt VZT), vytápění a garance dodržení mikroklimatických podmínek na pracovišti- § 40, 41, 42, 45 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.,


    • v případě umístění provozovny v blízkosti obytné zástavby doložit hlukové garance podložené výpočtem (např. hlukovou studií), na základě kterých bude posouzen vliv provozovny na chráněné venkovní a vnitřní prostory stavby ve smyslu § 30 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 10 a 11 nařízení vlády č. 148/2006 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací,


    • zajištění sanitárního zázemí pro pracovníky (např. šatny, umývárny, WC, místnost pro odpočinek) - § 54 a 55, příloha č. 10 nařízení vlády č. 361/2007 Sb.,


    • počet pracovníků vykonávajících činnost na provozovně, směnnost.

    Na závěr je nutno uvést adresu žadatele, včetně telefonického, příp. mailového kontaktu z důvodu upřesnění či doplnění podkladů, příp. dohodnutí termínu provedení kontroly na pracovišti odborným pracovníkem orgánu ochrany veřejného zdraví.




  • Jak vypracovat pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky?

    K 1.5.2004 došlo ke změně legislativy v oblasti nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a přípravky (dále jen NCHLaP).

    Povinnosti všech, kteří nakládají (tj. používají při práci, skladují, prodávají nebo jakkoliv jinak manipulují) s NCHLaP, klasifikovanými jako vysoce toxické, toxické, žíravé, karcinogenní (věta R 45 a R 49), mutagenní (věta R 46) a toxické pro reprodukci, jsou stanoveny v § 44a a § 44b zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých dalších zákonů, v platném znění. Uvedený zákon byl doplněn zákonem č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých předpisů.

    Citovaná ustanovení stanovují i zcela nové povinnosti při nakládání s NCHLaP, např. vypracování písemných pravidel bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky. Vzhledem k tomu, že § 44a odst. 10 zákona č. 258/2000 Sb. pouze rámcově upravuje obsah pravidel, pak pravidla předkládaná k projednání právnickou osobou nebo fyzickou osobou oprávněnou k podnikání jsou zpracována nedostatečně, obsahují buď málo kvalitních informací, nebo naopak příliš mnoho balastních informací.

    Pro usnadnění zpracování pravidel předkládáme návod na jejich vypracování:

    Pravidla o bezpečnosti, ochraně zdraví a ochraně životního prostředí při práci s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky.

    Obecně mají být pravidla stručné, jasné a zcela konkrétní, měly by obsahovat alespoň:


    • Identifikace pracoviště, pro které jsou pravidla vydávána, jeho stručný popis, účel a způsob použití NCHLaP.


    • Zcela krátce napsat, že se jedná např. o pracoviště laboratoří, kde se NCHLaP používají k analytickým účelům, nebo jako surovina v uzavřeném technologickém procesu výroby výrobku x.


    • Výčet nebezpečných vlastností u všech používaných NCHLaP.


    • Výčet nebezpečných vlastností musí obsahovat alespoň:

      • klasifikaci


      • výstražný symbol nebezpečnosti (písemné označení)


      • R věty (včetně slovního vyjádření)


      • S věty (včetně slovního vyjádření)




    • Základní zásady bezpečné manipulace a skladování, zaměřené na ochranu zdraví a životního prostředí, popsat, jakým způsobem zaměstnanci manipulují s NCHLaP, jak mohou být chemickým látkám a přípravkům exponováni (včetně odpovídajícího vybavení zaměstnanců předepsanými osobními ochrannými pracovními prostředky s ohledem na technické vybavení pracoviště a úroveň větrání, úroveň PEL a NPK-P).


    • OOPP musí být zcela konkrétní, nestačí napsat např. vhodné ochranné rukavice, ale nutno uvést i materiál rukavic, odolný vůči chemikálií, se kterou se manipuluje, popsat hlavní zásady ochrany zdraví při manipulacích s NCHLaP, např. v laboratořích nutno určité reakce provádět pouze ve funkčních digestořích, nebo popsat ochranu zdraví při odběrech vzorků z technologického zařízení chemické výroby apod.


    • Popsat, jakým způsobem jsou zajištěna opatření při skladování NCHLaP, uvedená v bezpečnostním listu, tj. pokud BL uvádí, že přípravek není možno vystavit ultrafialovému záření - sluneční paprsky, uvést, jakým způsobem je toto při skladování přípravku v daném sklade dodrženo (nikoliv pouze uvádět zákazy a příkazy, ale dodržení těchto příkazů a zákazů ve skladu, kde je přípravek skladován).


    • Příznaky akutní a chronické otravy uvést ty nejdůležitější příznaky, které jsou pro otravu více - méně typické, u žíravin lze příznaky uvést pro celou skupinu nestačí pouze citovat slovní znění R vět.


    • Předlékařská první pomoc musí být zaměřena alespoň na tzv. přerušení expozice, může obsahovat i obecní zásady poskytování první pomoci, včetně vybavení a uložení lékárničky s prostředky pro poskytování první předlékařské pomoci. Při první předlékařské pomoci se postupuje podle zásad, uvedených v Acta hygienica, epidemiologica et microbiologica č. 1/2001, zpracované doc. MUDr. Danielou Pelclovou, CSc. z Toxikologického informačního střediska při Klinice nemocí z povolání VFN a LF UK, na Bojišti 1, Praha. AHEM 1/2001 je přístupný na internetové adrese: http://www1.szu.cz/svi/ahem/obsah-2001-01.html ---> plný text


    • V zásadě platí (konkrétní 1. pomoc dle výše citované publikace):

      • Požití T a T+: vyvolat zvracení (pokud není kontraindikace, např. bezvědomí, poruchy vědomí, žíraviny, látky s R 65 apod.) a podat aktivní uhlí - desetinásobek požité látky. Tam, kde je nutné, podat antidota.


      • Požití žíravin: vypláchnout ústa vodou, nedát nic pít, jenom pokud to přinese postiženému úlevu tak co nejméně, do nejvyššího množství 1 až 2 dcl vody, lékař. Nepodávat aktivní uhlí, jediná výjimka je, pokud je látka C a zároveň T (fenol).


      • Požití ostatních, málo škodlivých, např. Xn: podat aktivní uhlí v množství desetinásobku požité látky, lékař.


      • Potřísnění kůže: pouze omývat vodou, pokud možno 30 - 35°C teplou, a to až 15 minut, u silných alkálií i 1 hod. Nepoužívat neutralizační roztoky (více škody než úžitku).


      • Potřísnění očí: vypláchnout oko pitnou vodou cca 15 minut, vždy k lékaři.


      • Nadýchání: vyvést do nezamořeného prostředí (čerstvý vzduch), pokud látky vysoce dráždivé, inhalace kyslíku. V případě ropných látek nutný lékařský dohled dle výše expozice 24 až 48 hod.




    • Postup při nehodě, včetně vybavení zaměstnanců OOPP pro případ nehody, vybavení pracoviště asanačními prostředky i jejich uložení.


    • Neplést nehodu s havárií (pro havárií jsou zpracovány havarijní řády), nehodou je např. vylití litru chemické látky v laboratoři, nebo rozsypání malého množství


    • Pravidla právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání projedná s místně příslušným územním pracovištěm KHS MSK podle místa pracoviště a KHS MSK provede o projednání písemný protokol.




  • Jaké riziko plyne z provozu základnových stanic mobilních informačních sítí a vedení vysokého napětí?

    Četné dotazy občanů se týkají provozu základnových stanic mobilních informačních sítí a vedení vysokého napětí. Dotazy vyplývají z obav z možného negativního působení elektromagnetického pole, které vzniká při provozu těchto zařízení.

    V rámci státního zdravotního dozoru bylo krajskou hygienickou stanicí v roce 2006 kontrolováno 55 a v roce 2007 již 72 zdrojů elektromagnetického pole instalovaných v našem kraji. Jednalo se převážně o základnové stanice operátorů mobilních informačních sítí umístěné na školách, na objektech občanské vybavenosti a na obytných domech. Rovněž bylo řešeno několik podnětů z řad občanů i organizací. V jednom případě bylo přikročeno k provedení kontrolního měření elektromagnetického pole v rodinném domku. Nebylo zjištěno překročení stanovených nejvyšších přípustných hodnot.

    Základnové stanice jsou z důvodů většího pokrytí kapacity instalovány právě v zastavěných oblastech. Antény jsou umísťovány na budovy nebo věže ve výšce 10 až 50 m nad zemí. Tyto antény vysílají signál do okolí v horizontálním směru obvykle do značné šířky, ve směru vertikálním jsou naopak směrovány velmi úzce. Z tohoto důvodu bývá v úrovni terénu intenzita pole přímo pod anténou základnové stanice velice nízká, se vzdáleností od antény pak nejprve mírně vzrůstá a ve větších vzdálenostech opět klesá.

    Provozovatelé základnových stanic jsou dle § 35 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, povinni před zahájením provozu vypracovat dokumentaci, ve které je doloženo výpočtem nebo měřením dodržení nejvyšších přípustných hodnot neionizujícího záření z hlediska možné expozice fyzických osob, a předložit tuto dokumentaci příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Tato povinnost se vztahuje rovněž na rozšíření či technologické úpravy stávajících staveb.

    Základní limity byly převzaty do legislativy ČR formou úplně nového nařízení vlády č. 1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením. Limity vycházejí z experimentálně dobře ověřených a kvantifikovaných krátkodobých účinků elektromagnetických polí a záření. Elektromagnetická energie je tělem pohlcována a přeměňuje se v teplo. Působení elektromagnetické energie ze základnových stanic na tkáně lidského těla je příliš slabé na to, aby způsobilo jejich významnější oteplení. Při intenzitách elektromagnetického pole nižších než mezinárodně stanovené limity nezjistila žádná studie jeho nepříznivý vliv na zdraví.

    Touto problematikou se zabývá mezinárodní komise ICNIRP (International Comission on Non-Ionising Radiation Protection). V roce 1998 publikovala směrnice, ke kterým vydala Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlášení, že jejich dodržování pokládá za dostatečnou ochranu zdraví. Tvrzení o nepříznivých účincích dlouhodobé expozice člověka elektromagnetickému záření a elektrickým a magnetickým polím, jejichž intenzita je natolik malá, že vylučuje překročení stanovených limitů, vyhodnotila komise jako neprokázaná. Rovněž nebyla prokázána přímá spojitost s výskytem leukémie u dětí bydlících v blízkosti vedení vysokého napětí. Pokud expozice elektromagnetickým polím nepřesahují meze stanovené směrnicemi ICNIRP, nemají, dle současných odborných poznatků, karcinogenní zdravotní následky.

    V letech 2006 a 2007 provedl SZÚ Praha měření v Moravskoslezském a Olomouckém kraji v okolí trvalého bydliště dětí nemocných akutní formou leukémie. Pro porovnání byly zvoleny podmínky zdravých dětí stejného věku a pohlaví a ze stejného regionu. Měření probíhalo u dětí žijících jak ve městě v panelákové zástavbě, tak i u dětí žijících na vesnici v rodinném domku. Předběžné výsledky neprokázaly vztah mezi výskytem leukémie a intenzitami nízkofrekvenčního magnetického pole. Průměrné naměřené hodnoty magnetického pole se pohybovaly hluboko pod povolenými referenčními hodnotami.




  • Kdy mám v práci nárok na ochranné nápoje?

    Problematiku ochranných nápojů při práci řeší § 8 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

    K ochraně zdraví před nepříznivými účinky zátěže teplem nebo chladem poskytuje zaměstnavatel svým zaměstnancům ochranný nápoj.

    Ochranný nápoj chránící před zátěží teplem se poskytuje:


    • při trvalé práci na venkovních pracovištích, pokud je předpoklad, že teplota venkovního vzduchu měřená na pracovišti zastíněným teploměrem v průběhu osmihodinové směny i jednorázově přesáhne maximální hodnotu stanovenou pro danou třídu práce (26 až 28 °C).


    • při trvalé práci na uzavřených pracovištích, kde jsou překračovány maximálně přípustné teploty při náročnější činnosti - energetický výdej pracovníků je vyšší než 106 W.m-2. Příkladem profesí, které odpovídají tomuto energetickému výdeji jsou mechanici, dělnice v potravinářské výrobě, řidiči nákladních vozidel, autobusů, drážních vozidel, prodavači při silné frekvenci zákazníků, lakýrníci, svářeči, skladníci, malíři, pekaři, dělníci v zemědělství apod. Maximálně přípustné teplota v těchto případech činí 26 °C.


    • jestliže se měřením, příp. výpočtem prokáže, že ztráta tekutin potem a dýcháním zaměstnance za osmihodinovou směnu je vyšší než 1,25 litru.


    • při trvalé práci, která je zařazena do kategorie 4 z hlediska rizika zátěže teplem.

    Ochranný nápoj chránící před zátěží chladem se poskytuje:


    • při trvalé práci na pracovišti, kde z technologických důvodů je udržována teplota na 4 °C nebo nižší.


    • na venkovních pracovištích, kde jsou nejnižší korigované teploty venkovního vzduchu naměřené zastíněným teploměrem během osmihodinové směny nižší než 4°C.

    Administrativní pracovníci v kancelářích a pracovníci vykonávající fyzicky nenáročnou práci nemají, dle platných předpisů, na poskytnutí ochranných nápojů nárok. V §53 odst.1 nařízení vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, je však stanoveno, že prostor určený pro práci musí být vždy zásoben pitnou vodou v množství postačujícím pro potřeby pití zaměstnance a pro zajištění předlékařské pomoci. Všichni zaměstnanci tak mají nárok na poskytování pitné vody.

    Zaměstnavatelé jsou povinni zajistit, aby ochranné nápoje byly snadno a bezpečně dostupné, musí být zdravotně nezávadné, mohou obsahovat látky zvyšující odolnost organismu, musí mít vhodnou teplotu (cca 16 °C). Nevhodné jsou velmi sladké nápoje, káva a nápoje obsahující alkohol. Naopak za vhodné nápoje se považují stolní voda „bez bublinek“, ovocné a bylinkové čaje, ředěné džusy a ovocné šťávy.

    Smyslem platné právní úpravy k poskytování ochranných nápojů (§104 zákona č.262/2006 Sb., zákoník práce, §7 zákona č.309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, a §8 citovaného nařízení vlády) je, aby zvolené ochranné nápoje účinně chránily zaměstnance před nepříznivými účinky tepelné zátěže.

    Zvýšená koncentrace solí v těle se projevuje pocitem žízně. Pití má tedy vyrovnat tělní osmotický tlak. Poskytovaná náhrada tekutin k vyrovnání osmotické koncentrace musí odpovídat nejméně 70 % ztrátě tekutin a minerálních látek potem a dýcháním v osmihodinové pracovní směně. Doporučené minimální množství ochranného nápoje v současných klimatických podmínkách je 1,5 litru za směnu, při extrémních teplotách až 2,5 litru za směnu. Nedostatečná náhrada tekutin v průběhu pracovního výkonu může způsobit zdravotní problémy, které ve svém důsledku vedou k celkovému poklesu duševní i fyzické výkonnosti člověka. Doplňování tekutin musí samozřejmě pokračovat i po skončení pracovní směny. Dospělý člověk by měl za den (24 hodin) vypít alespoň doporučené množství 3 litry tekutin, dle individuálních potřeb samozřejmě i více.

    Jelikož naše strava je bohatá na obsah minerálních látek (solí), není vesměs zapotřebí významně zvyšovat v horkém období jejich přísun do organismu. Většinou postačí pitná nebo stolní voda, objem minerálek by neměl být vyšší než 0,5 litru.

    Zaměstnavatelé jsou povinni činit proti nepříznivým účinkům tepelné zátěže i další opatření:


    • technická (větrání, snížení intenzity sálání zdroje tepla, stínění proti slunečnímu záření, instalace chladících panelů apod.)


    • organizační (vhodný režim práce a odpočinku)




  • Co to jsou bezpečnostní přestávky?

    • Problematiku bezpečnostních přestávek řeší § 39 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

    • Bezpečnostní přestávky se zařazují tam, kde je při trvalé práci (delší než 4 hodiny), zařazené jako riziková podle zákona o ochraně veřejného zdraví, nezbytné nepřetržité používání osobních ochranných pracovních prostředků k omezení působení rizikového faktoru nebo pokud to povaha ochranného pracovního prostředku vyžaduje.

    • První přestávka se zařazuje nejpozději po 2 hodinách nepřetržitého výkonu práce v trvání nejméně 15 minut.

    • Poslední přestávka nejpozději 1 hodinu před ukončením směny v trvání 10 minut.

    • Během bezpečnostní přestávky by měl mít zaměstnanec možnost odložit svůj osobní ochranný pracovní prostředek.

    • Po dobu trvání bezpečnostní přestávky nesmí být zaměstnanec exponován rizikovému faktoru překračující hygienický limit.



  • Co je to kategorizace prací? – informace pro zaměstnavatele

    Kategorizace prací vyjadřuje souhrnné hodnocení úrovně zátěže zaměstnanců faktory rozhodujícími ze zdravotního hlediska o kvalitě pracovních podmínek. Provádí se na základě zhodnocení výskytu a rizikovosti faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců. Při hodnocení zdravotních rizik, které je základním podkladem pro zařazení prací do kategorií, se ve smyslu vyhlášky č.432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli, posuzuje výskyt a míra působení 13 faktorů pracovních podmínek:


    • prach


    • chemické škodliviny


    • hluk


    • vibrace


    • neionizující záření a elektromagnetické pole


    • fyzická zátěž


    • pracovní poloha


    • zátěž teplem


    • zátěž chladem


    • psychická zátěž


    • zraková zátěž


    • biologické činitele


    • práce ve zvýšeném tlaku vzduchu

    Výsledky kategorizace prací slouží jako objektivní podklad pro stanovení opatření k ochraně zdraví při práci a k omezení rizik možného poškození zdraví. Jedná se především o stanovení minimální náplně a četnosti preventivních lékařských prohlídek v rámci závodní preventivní péče a zajištění průběžného sledování expozice zaměstnanců jednotlivým rizikovým faktorům pracovních podmínek měřením. V neposlední řadě slouží hodnocení zdravotních rizik provedené v rámci kategorizace prací taktéž ke stanovení dalších opatření k ochraně zdraví při práci – technická, organizační a náhradní (určení vhodných osobních ochranných pracovních prostředků).

    Ve smyslu §37 odst.1 zákona č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů, se práce podle míry výskytu faktorů a jejich rizikovosti pro zdraví zařazují do čtyř kategorií:


    • kategorie první - práce, při nichž podle současného poznání není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví


    • kategorie druhá - práce, při nichž lze podle současné úrovně poznání výjimečně očekávat u vnímavých jedinců nepříznivý vliv na zdraví, hygienické limity nejsou překračovány


    • kategorie třetí - hygienické limity jsou překračovány, opakovaně se vyskytují nemoci z povolání


    • kategorie čtvrtá - vysoké riziko ohrožení zdraví, které není možno vyloučit ani při používání dostupných a použitelných ochranných opatření

    Mezi základní povinnosti každého zaměstnavatele v procesu ochrany zdraví při práci patří zpracovat a ve smyslu §37 odst.2 zákona č.258/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů předložit orgánu ochrany veřejného zdraví (hygienické službě) do 30 kalendářních dnů od zahájení výkonu prací návrh na zařazení jednotlivých prací (např. svářeč, brusič, zámečník, pekař) do kategorií podle míry rizika vyskytujících se faktorů pracovního prostředí, které mohou negativně ovlivnit zdraví zaměstnanců. Ve smyslu §43 citovaného zákona povinnost předložení návrhu kategorizace prací platí i pro osobu, která podniká podle zvláštního právního předpisu a není zaměstnavatelem ve smyslu zvláštního právního předpisu.

    Ve smyslu §37 odst.3 citovaného zákona zaměstnavatel v návrhu na zařazení prací do kategorií uvede:


    • označení práce


    • název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána


    • výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně včetně výsledků měření


    • délku směny, u vícesměnného provozu režim střídání směn


    • návrh kategorie, do které má být práce zařazena


    • počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen


    • opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci

    Ve smyslu §37 odst.2 citovaného zákona o zařazení prací do 3. nebo 4. kategorie rizika na základě předloženého návrhu rozhoduje orgán ochrany veřejného zdraví.

    Práce do 2. kategorie rizika zařazuje zaměstnavatel, a to rovněž do 30 kalendářních dnů od zahájení výkonu prací. V souladu s ustanovením §37 odst.4 citovaného zákona zařazení do 2. kategorie rizika je povinen neprodleně oznámit orgánu ochrany veřejného zdraví. Součástí tohoto oznámení musí být údaje rozhodné pro toto zařazení (vyhodnocení míry rizika faktorů pracovního prostředí včetně výsledků měření).

    Práce, které nebyly zaměstnavatelem zařazeny do kategorie druhé, ani nejsou uvedeny v návrhu kategorizace prací, jsou považovány za práce kategorie první.

    Hygienické limity, které slouží pro hodnocení provedených měření a následně k zařazení prací do jednotlivých kategorií rizika jsou uvedeny v následujících právních předpisech:


    • nařízení vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci


    • nařízení vlády č.148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací


    • nařízení vlády č.480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením

    Zaměstnavatel je povinen rizika na pracovišti vyhledávat. To znamená vyhledávat rizikové faktory pracovního prostředí, které se na daném pracovišti vyskytují nebo mohou vyskytovat při provozování strojního vybavení a technologických procesů. Vyhledávání – objektivizace rizik - se provádí zejména měřením rizikových faktorů. Měření a vyšetření pro účely kategorizace - zařazení prací do kategorií rizika nebo změny v zařazení - může zaměstnavatel provést ve smyslu §38 citovaného zákona pouze prostřednictvím držitele osvědčení o akreditaci nebo držitele autorizace k příslušným měřením nebo vyšetřením (doklady o akreditaci nebo autorizaci musí být v návrhu kategorizace prací doloženy). Dále musí zaměstnavatel na základě provedených měření míru rizika jednotlivých faktorů pracovního prostředí vyhodnotit. Při hodnocení se vychází z doby, po kterou je pracovník hodnocenému rizikovému faktoru vystaven (doba expozice) a z výsledků měření jednotlivých faktorů, popř. hodnocení faktorů, u nichž se měření neprovádí (psychická zátěž, zraková zátěž). Hodnotí se expozice v charakteristické směně, to je směna, která probíhá za obvyklých provozních podmínek a představuje skutečnou míru zátěže pracovníka faktorům pracovního prostředí v běžném provozu nebo v rozhodujícím období u sezónních prací. Pokud se u dané práce vyskytuje faktorů více a v různých kategoriích, stanoví se výsledná kategorie práce podle nejméně příznivě hodnoceného faktoru.

    Základní právní předpisy:


    • zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů


    • zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce


    • zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci)

    Prováděcí předpisy:


    • nařízení vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací


    • nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením


    • vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli


    • nařízení vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci


    • vyhláška č.288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště zakázané těhotným ženám, kojícím ženám a matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání