Nahrávám...

Informace z epidemiologie - detail

Úvod / Občanům / Informace z epidemiologie - dateail

Nemoci z povolání v Moravskoslezském kraji a jejich prevence

Nepříznivé faktory pracovního prostřední (např. chemické, fyzikální, biologické a.j.) mohou mít za určitých podmínek negativní vliv na zdraví zaměstnanců. Mohou se projevit vznikem nemocí z povolání. Aby onemocnění mohlo být vyhlášeno jako nemoc z povolání, musí po prokázání profesionality odpovídat požadavkům nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších právních předpisů.

Moravskoslezský kraj je na 1. místě v rámci České republiky v počtu zaměstnanců pracujících v riziku. V roce 2014 dosáhl hodnoty téměř 93 tisíc, což činí téměř 20 % republikového počtu. Po letech nárůstu, který byl vyvolán rozvojem průmyslových zón a v nich umístěných montážních závodů zejména s návazností na automobilový průmysl, nastal v loňském roce jejich mírný pokles.

Rovněž v počtu přiznaných nemocí z povolání zaujímá Moravskoslezský kraj 1. místo. V roce 2014 jich bylo přiznáno 380, což je asi 31 % všech hlášených případů v rámci České republiky. Ověřování pracovních podmínek s ohledem na faktor, který je v přímé a příčinné souvislosti se vzniklým onemocněním, bylo provedeno odbornými pracovníky Krajské hygienické stanice se sídlem v Ostravě ve 442 případech. Znamená to, že ne všechny prošetřované případy byly uznány středisky hlášení nemocí z povolání jako nemoc z povolání. I přesto, že v Moravskoslezském kraji vzniká více než čtvrtina republikového počtu nemocí z povolání, je situace v období posledních 10 let z tohoto pohledu stabilizovaná. Nejpočetnější kategorií hlášených nemocí z povolání v Moravskoslezském kraji zůstávají i nadále onemocnění způsobená fyzikálními faktory (hluk, vibrace, přetěžování) a nemoci dýchacích cest (prach). Přehled profesionálních onemocnění hlášených v České republice od roku 1996 zveřejňuje Státní zdravotní ústav Praha na svých webových stránkách.

Předcházet vzniku profesionálních onemocnění je do jisté míry možné, a to jak ze strany lékařů zajišťujících pracovně-lékařskou péči, tak ze strany zaměstnavatelů.

Ze strany lékařů pracovně-lékařské péče je významným opatřením důsledné provádění preventivních lékařských prohlídek a včasné odhalování lehkých, počínajících forem profesionálních postižení zdraví a vyřazování takto postižených pracovníků z působení nepříznivých pracovních faktorů v době, kdy se nemoc ještě může úplně vyléčit. Bohužel, v praxi se poměrně často objevují případy, kdy určitá osoba začne subjektivně pociťovat projevy nemoci z povolání, aniž by to sdělila ošetřujícímu lékaři nebo dokonce i lékaři poskytujícímu preventivní pracovně-lékařské prohlídky. Pohnutky mohou být jakékoli (strach o ztrátu zaměstnání, snaha udržet si výnosnější pracovní pozici atd.).

Hlavními formami prevence ze strany zaměstnavatelů by měla být realizace technologických a technických opatření (úprava technologií a technického stavu strojního zařízení s cílem minimalizovat rizika na nejnižší možnou míru). Teprve tam, kde technologická a technická preventivní opatření nejsou dostatečně účinná k zamezení vzniku a rozvoje profesionálních onemocnění, je účelné realizovat další typy prevence. Jedná se o organizační prevenci, kdy jsou zaváděna taková opatření, která mají zamezit, aby expozice jednotlivých pracovníků určitému nepříznivému vlivu nebyla nadlimitní (klidové přestávky, rotace zaměstnanců na pracovních pozicích, sledování nejvyšší přípustné expoziční doby). Významným preventivním opatřením je rovněž používání osobních ochranných pracovních prostředků (např. proti prachu, hluku, chemickým škodlivinám) snižujících působení škodlivých vlivů na zaměstnance. Podstatné je rovněž, aby zaměstnavatelé realizovali zdravotnickou prevenci, což znamená, aby v pravidelných intervalech vysílali své zaměstnance k preventivním lékařským prohlídkám a plně respektovali doporučení z nich vyplývající.

Zveřejněno: 3.12.2015